A tak jsem se rozhodla, že se ze mě nestane Kino MacGregor :-D

Tak dlouho jsem byla lačná po novém poznání a neustálém posouvání vlastní jógové praxe… Učit se nové fígly, protahovat ztuhlé svaly a strkat si nohu za krk, nejlépe ve stoji na hlavě 😀

Změna nastala asi hlavně zásluhou posledního kurzu (nebo je to věkem? :-D) a je to osvobozující… Hladina se uklidnila, a já už tak nějak necítím potřebu dělat nějaké velké a nové krkolomnosti. Jóga mě baví, přináší mi radost a snažím se ji praktikovat tak, aby mi přinášela užitek (ne zranění).

Mám takový dojem, že když dojdete do určité fáze své praxe, tak ta touha po nových eskapádách postupně mizí a přichází santosha – spokojenost. S tím jak to je… je to totiž fajn 😀 a jaký to má smysl, a v čem mi prospěje umět to a to? Kolik energie jsem ochotná do toho věnovat?

Ano, je to zajímavé. Když je to hra, která mě baví, což tak někdy je, tak se ráda učím nové věci a přijímám výzvy, ale už je spousta věcí, které mě prostě netáhnou, které už tady byly. Jako třeba ashtanga vinyasa. Nechce se mi stoupat po žebříku a dosahovat různých met, posouvat se od jedné série k druhé. Chci si užívat věci, tak jak jsou a dělat klidně pořád dokola ty „začátečnické“ pozice 🙂

A tak jsem se rozhodla, že se ze mě nestane Kino MacGregor 😀

Komentáře
  • Buďme spolu na FB:
  • Online kurz ZDARMA!
  • Chcete si zacvičit doma?

    yinyang-widget.jpg

  • Praktikujete Ashtanga vinyasa yogu?
  • Inspirace na váš email?

    Vaše osobní údaje (jméno, e-mailová adresa) jsou u mě v bezpečí a budu (Monika Winklerová) je na základě vašeho souhlasu zpracovávat podle zásad ochrany osobních údajů, které vycházejí z české a evropské legislativy.

  • Kategorie
  • Nejnovější články