Dobrá rada do života

Na světě je hodně knih a mnoho různých přístupů, jak žít. Nevěřím na jeden univerzální návod pro všechny. Ale věřím na inspiraci, protože jsem sama mnohokrát v životě byla inspirována. A stále mám ráda ten pocit, když se mě někdo dotkne – pozve mě do svého příběhu a já jím obohatím svůj.

Když potkáte někoho, kdo si dává každé ráno studenou sprchu, chodí na hodinu běhat nebo cvičí. Každý den se stejným nasazením. Inspiruje mě to. A přiznám se – ničí mě to.

Pod vlivem inspirace si dávám nereálná předsevzetí – ode dneška každý den… (Schválně si doplňte své poslední přesevzetí. Mým nejnovějším “ode dneška” je studená sprcha každé ráno :-D)

A za týden nebo měsíc se mnou zůstane jenom frustrace a obal od snězené čokolády. Prošla jsem si v životě obdobími která vyžadovala jistou míru sebezapření a disciplíny. Obohatila mě. Stejně jako následná selhání.

Ta dobrá rada, kterou nám nikdo neřekl zní: “Nic nezastavíš, nezakonzervuješ. A tak na ničem nelpi. Nech své dveře otevřené a nech věci přicházet, třeba se zdrží nebo odejdou. Nesnaž se je zastavit, nic netrvá věčně. A právě okamžikem, kdy podlehneš mámení věčného štěstí s tím nebo oním (člověkem, věcí, rituálem) a budeš si je chtít podržet, právě tím okamžikem začíná utrpení.”

Dobrá nebo špatná zpráva? Všechno je neustále součástí koloběhu proměn – naše mysl, tělo, život. Není reálné chtít po stále proměnlivém, aby se zastavilo. Přesto po tom tak toužíme. Aspoň kousíček si toho nechat. Proto nás vždy nadchou nové směry, proto tak prahneme po nových inspiracích a stále “vylepšujeme” – sebe i svůj život.

Není to špatně, nemůže být. Je to krásné být inspirován stát se lepším. Užívejme si tu jízdu na vlně, když přijde. Proč nám ale někdo neřekl, že každá vlna má svůj bod zlomu? Proč kolem sebe vidíme na fotkách v časopisech a televizi stále jen ty vrcholy. Jak potom v sobě nepopírat propad? 

Když se naše vlna zlomí, vychutnejme si kam nás stáhne – vychutnejme si ponor a hloubku. Nerozhlížejme se ještě pod hladinou po další, na které se svezeme. Určitě se najde hned za ní menší vlnka, na kterou možná stihnete nasednout, proč ale? Kam tak spěháme, čeho se bojíme? Co kdybychom se naučili počkat a nechali se vlnami houpat nahoru a dolů a vychutnávali si vše, co přinesou?

Znáte tu svobodu, když necháte věci plynout a životem se houpat?

Dlouhou dobu jsem se bránila tomu přirozenému plynutí nahoru a dolů – koloběhu jinu a jangu. Štěstí ale není mít to své, štěstí je spíše schopnost pojmout za své cokoli, co přijde. Být s tím a stát se tím.

Komentáře
  • Buďme spolu na FB:
  • Online kurz ZDARMA!
  • Chcete si zacvičit doma?

    yinyang-widget.jpg

  • Praktikujete Ashtanga vinyasa yogu?
  • Inspirace na váš email?

    Vaše osobní údaje (jméno, e-mailová adresa) jsou u mě v bezpečí a budu (Monika Winklerová) je na základě vašeho souhlasu zpracovávat podle zásad ochrany osobních údajů, které vycházejí z české a evropské legislativy.

  • Kategorie
  • Nejnovější články