Jak jsem byla hospodským povalečem…

Kdy se tak člověk dostává na nějakou duchovní cestu? Většinou ve chvíli, kdy něco v tom každodenním životě není tak, jak jsme očekávali – buď něco selže, nebo naopak dosáhneme toho, co jsme si přáli a zjistíme, že nás to nenaplnilo…

V mém případě to byl ten první důvod – něco neklaplo tak, jak jsem čekala. První dlouholetý vztah krachnul a po rozchodu najednou vzniklo nejen spoustu otázek, ale i spousta času. Několik měsíců jsem pokračovala v životě, na který jsem byla zvyklá, jen bez partnera. Byl to život plný večírků až do rána – po roce ve Španělsku jsem byla taky zvyklá na pravidelné kouření hašiše. Pro někoho možná šok, ale je to tak – mezi 18 – 23 lety jsem vedla relativně divoký život 😀

Když se prostor vyprázdnil, postupně jsem se zbavovala návyků, které už přestávaly sloužit. Večírky už mě nebavily – pořád stejné řeči a bolest hlavy, kouření hašiše už mě neuklidňovalo, ale spíše otupovalo, a tak jsem s tím jednoho dne zdánlivě zčistajasna skončila.

Souborem ne-náhod jsem se dostala k józe a propadla jsem zase jinému světu. Celé dny čtení, meditace, cvičení. Jóga 24 hodin denně. Ano, existuje i jóga spánku 😀 Ale spala jsem tehdy čtyři hodiny denně a vstávala jsem nad ránem, natěšená, co nového zase vyzkouším, co si přečtu atd.
Zní to jako krásný život? Byl, byla jsem šťastná, o tom žádná 😀 Žila jsem sama, věnovala jsem se opravdu jen sama sobě a studiu jógy. Lidí a příběhů jsem byla po předchozí etapě přeplněná, s nikým jsem se moc nestýkala. Asi hlavně proto, že jsem moc nechápala, co to v tom životě řeší za blbosti, když za vším je jen čistá energie 😀

I ten „zhýralý“ hospodský život, i tuto jógovou etapu ale nakonec vidím stejně – jako dva extrémy, mezi kterými už více než tři roky hledám střed.

V každé z těchto životních fází jsem nasbírala cenné zkušenosti – po hospodách a kouřením hašiše jsem se naučila uvolnit a komunikovat s lidmi, jóga mě naučila lépe vnímat – více se ponořit do sebe, i do svého těla a vědoměji s ním pracovat.

Někde v mezičase jsem pochopila, že život je zcela v moji režii, že může být smutný k uzoufání nebo taky plný radosti. Ale ani čisté štěstí není nakonec mým cílem.

Tím, o co se snažím, je především autenticita prožívání. Lidské bytí a prožití toho, co je. Jsme sice nakonec čistá energie, ale teď máme tělo, máme emoce. I když věřím na reinkarnaci, prožívám ten nekonečný smutek ze smrti blízké osoby. Ačkoli věřím, že nic není náhoda, bolí mě srdce a pláču, když končí vztah s partnerem, kterého miluji.

Nelpění a svoboda pro mě není v popření toho, co cítím. Není to plynutí na obláčku štěstí, kterého se nic nedotkne. Pozitivní afirmace a myšleni je fajn, ale…

Tady a teď nejsme tou čistou energií a dovolme si proto naplno prožít vše, co nám lidské tělo nabízí. Celé spektrum emocí – od radosti po smutek, od bolesti k rozkoši. Dovolte si poplakat, prožít bolest i smutek. Nepřesvědčujte myslí své emoce (dyť přece není důvod brečet, o nic nejde atd), nefunguje to, jen se někam schovají dovnitř a konfrontace pak bude o to těžší.

Až nastane čas a budete mít sílu, tak zase vstaňte a posíleni kráčejte dál, za dalším dobrodružstvím – ať už bude jakékoli, vychutnejte si ho naplno!

Komentáře
  1. petr napsal:

    Tohle je strašně zvláštní pocit takhle o tom číst…děkuji

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.

  • Buďme spolu na FB:
  • Online kurz ZDARMA!
  • Chcete si zacvičit doma?

    yinyang-widget.jpg

  • Praktikujete Ashtanga vinyasa yogu?
  • Inspirace na váš email?

    Vaše osobní údaje (jméno, e-mailová adresa) jsou u mě v bezpečí a budu (Monika Winklerová) je na základě vašeho souhlasu zpracovávat podle zásad ochrany osobních údajů, které vycházejí z české a evropské legislativy.

  • Kategorie
  • Nejnovější články