Kultivace jemnosti

Vzpomínám si, jak jsem před lety, relativně čerstvě zamilovaná do jógy, navštívila jógový seminář jedné paní doktorky ve zdejším Sokole. Bylo mi třeba skoro o deset let méně než teď a asi tak o padesát méně než všem ostatním účastníkům 🙂 Bylo to příjemné odpoledne, moc se mi to líbilo, především pohled na psychosomatiku, o které jsem ani tehdy nepochybovala. Získala jsem tam odkazy na zajímavé knihy, ale jinak nic nového. Asi takový byl můj pocit. Cvičení bylo na mě příliš jemné, vlastně mi přišlo, že jsem se vůbec neprotáhla a jen jsem tam vytuhla a zmrzla.

Byly to tehdy mé dynamické a dychtivé začátky – chci víc, chci něco nového… informace a výkon… nové techniky a triky… neustálý posun. Nové, nové, nové, víc, víc, víc…Asi těmito slovy bych dnes charakterizovala své tehdejší období. A teď?

Posledních pár let mám pocit, že právě to, co nás nejvíce brzdí je přemíra informací a technik, a to, jak neustále těkáme a hledáme lepší a účinnější.

Všude na nás číhají knihy, které obsahují pět zaručených rad, čtyři dohody a tento druh meditace a onen druh cvičení, atd. A tak studujeme, čteme si o všem a asi víte, jak to končí – nic z toho vlastně pořádně neděláme, ledacos vyzkoušíme, ale pak to zase vyměníme za novější.

Nic proti těmto knihám, naopak, jejich autoři to myslí velmi dobře a často kdybychom se i těch pěti rad drželi nebo onu meditaci opravdu dlouhodobě praktikovali, vedlo by to ke kýženému cíli… jenže většina jich mezitím vystřídá deset.

Proč jsem si vzpomněla na paní doktorku je jednoduché.

Asi před třemi týdny jsem si uvědomila, že moje praxe se pomalu vrátila tam, kde začala.

Začínala jsem doma u lesa s jednou knihou pozic hatha jógy a druhou o meditaci a vnitřní pránajámě. Chodila jsem do lesa na dlouhé procházky, vnímala jsem energii stromů a komunikovala s přírodou, prociťovala své dlaně a rozvíjela své cítění, vnímání a tím i pocit napojení. Cítila jsem velice jasné vedení, co mám jak dělat.

Po letech se kruh uzavřel – ukázalo se, že dvě hodiny denního ranního cvičení při velké fyzické náročnosti tělo dlouhodobě nezvládá a pocit napojení a zostřeného vědomí mizí, když kladu příliš vysoké nároky na tělo. Kde jde mysl, tam jde energie, a tak si pamatuji i některá školení v Indii – neřešila se jóga, ale řešily se pozice… A kromě vysilujícího cvičení jsme zvládali jen dvě věci – jíst a spát. Je tohle smyslem jógy? Pro mě tedy ne.

Prošla jsem tolika kurzy a školeními, nasbírala hromadu informací, a co jsem zjistila nakonec?

Že má intuice už na počátku byla správná. Že nás může vést něco moudřejšího než rozum, že vlastně nepotřebujete tolik informací zvenku. Že méně, je někdy více. A že naučit se zpomalit a vnímat, zastavit a meditovat, to je nakonec nejsilnější zážitek ze všech, tady a teď, láska k sobě i k celému světu.

Ale věřím, že všechny ty nasbírané informace třeba pomohou vám, složit svou mozaiku. A tak vás zvu na víkendový pobyt, který bude právě v tomto duchu – naučit se vnímat sami sebe, dát si čas a naučit se méně, ale tomu se skutečně věnovat. Vnímat své tělo a dopřát mu nejen fyzicky náročný pohyb, ale i jemné láskyplné zacházení. A třeba také příjemnou masáž, která je také na programu. Zostřit své vnímání a prožívání, třeba díky Rituálu smyslů, kterýsi zažijeme.

Srdečně vás zvu a těším se. S láskou Monika

Komentáře
  • Buďme spolu na FB:
  • Online kurz ZDARMA!
  • Chcete si zacvičit doma?

    yinyang-widget.jpg

  • Praktikujete Ashtanga vinyasa yogu?
  • Inspirace na váš email?

    Vaše osobní údaje (jméno, e-mailová adresa) jsou u mě v bezpečí a budu (Monika Winklerová) je na základě vašeho souhlasu zpracovávat podle zásad ochrany osobních údajů, které vycházejí z české a evropské legislativy.

  • Kategorie
  • Nejnovější články