Meditace na větrné dny

Otevřela jsem na chvíli okno a ozvalo se silné zadunění větru. V rádiu, které poslouchám jen v autě, hlásili, že mám pevně držet volant. Ale to, co mě napadne jako první, když uslyším nebo ucítím silný poryv větru, je věta z jedné knihy tibetského mistra, kterou jsem četla před lety.

Ta věta zní:

„Když uslyšíte vítr, poproste jej, aby odvál vaši negativní karmu.“

A tak v duchu vždy prosím vítr, aby odvál – cokoli mám pocit, že se na mě drží, že mě brzdí, jakékoli emoce, jakékoli lpění, nepotřebné střípky minulosti, hodnotící názory, které mi neslouží. Cokoli. A vy sami nejlépe víte, co je to vaše – co byste chtěli odvát, od čeho potřebujete očistit.

Když se naučíte komunikovat (nejen s lidmi, ale i s živly) a žádat, nejste na své problémy a starosti sami. Využijte jejich sílu.

A tak většinou, když jej požádáte, ucítíte silnější náraz větru jakoby na znamení odpovědi.

Silný vítr rozfouká vše nepotřebné a vyvolává zvláštní klid a jistotu uvnitř nás. Jakoby odfoukl všechny myšlenky a my jsme tak byli schopni vnímat svou sílu a pevnost, své kořeny. A připomenout si zpátky, co je důležité. Protože vše ostatní bude rozfoukáno, nic nepevného nezůstane na místě.

Roztáhněte ruce ve větru a nahlas (nebo v duchu) požádejte. A věřte, že máte tu sílu a schopnost. Každý ji má.

A pokud zrovna nejsme venku, naslouchejme za oknem. Napojme se na jeho sílu a energii. Poslouchejme jeho divokost a prociťme klid hluboko uvnitř nás.

Takové je poselství větru. Nepřichází náhodou. Je to nabídka, příležitost, podaná ruka…


PS: Vzpomínáte si na nějaký den, kdy vál neobvykle silný vítr?

V mém životě je pár větrných dní, na které nikdy nezapomenu – fotky z jednoho takového památného dne doprovází tento článek. Ale vítr se těžko fotí, že… Žila jsem tehdy na severu Španělska, kde byl deštník naprosto marný vynález při každodenní větrné smršti.

Jednoho větrného dne před mnoha a mnoha lety...Jeden den foukal obzvlášť silný vítr a svítilo nádherné slunce. Ten den jsem nemohla zůstat ve škole, věděla jsem, že se něco děje, a odešla jsem se projít k pláži a tam z vyhlídky pozorovala moře a povídala si s větrem. Cítila jsem už tehdy, že je to výjimečný okamžik na který nezapomenu. Jako bych tam byla zpátky. A napravo je zřejmě jedna z prvních selfie v historii toho žánru 🙂

Krásné větrné dny, s láskou.

Komentáře
  • Buďme spolu na FB:
  • Online kurz ZDARMA!
  • Chcete si zacvičit doma?

    yinyang-widget.jpg

  • Praktikujete Ashtanga vinyasa yogu?
  • Inspirace na váš email?

    Vaše osobní údaje (jméno, e-mailová adresa) jsou u mě v bezpečí a budu (Monika Winklerová) je na základě vašeho souhlasu zpracovávat podle zásad ochrany osobních údajů, které vycházejí z české a evropské legislativy.

  • Kategorie
  • Nejnovější články