Novému vstříc!

Líbí se mi, jak se na tomto světě všichni krásně doplňujeme. Jeden umí to a druhý zas tohle. Je skvělé věnovat se tomu, co nám jde a co nás baví. Ale pozor na pohodlnost. Čím je člověk starší, tím se často stává také pohodlnějším a tím častěji se tam vkrádá myšlenka – na to už je pozdě nebo na to nemám. Je to velká zkouška vašeho ega, zvláště pokud jste dobří v tom svém, začít někde jinde znovu od úplného začátku.

Faktem je, že pravda je zase někde uprostřed – trošku život zklidňovat je v pořádku a je to přirozené. Ale konfrontace s něčím novým a neznámým a výměna rolí nám tolik dává.

Nikdy není pozdě začít se cokoli učit. Před rokem jste si třeba říkali, že to už nemá cenu. Ale kde byste byli dnes, kdybyste před rokem začali?

Trošičku to už zavání nějakými předsevzetími. Ale o to mi nejde, předsevzetí v našem pojetí bývají hodně krutá – nesplnitelná. Věci jako budu vstávat v pět, třikrát týdně běhat, chodit na bazén a na jógu a hubnout a … a … kdesi cosi. Takhle to nefunguje, protože tam není prostor pro život, život je totiž neustálá změna a to, co platilo včera, už dnes může být jinak.

Životu se nedá bránit, a snažit se o to, by byla škoda. Životu se ale dá vyjít vstříc, přijmout to, co přináší a leckdy ho i pošoupnout k nějakému pohybu, pokud se nám zdá, že jsme se někde zasekli.

A tak se mi jako výborné předsevzetí zdá jednou za čas zkoušet nové věci. Ať už je to cokoli, vystoupit z toho stereotypu – stejné restaurace a kavárny, kde chodíme, stejná místa, kurzy, možná i stejná práce. A jednou za čas takhle provětrat život, postavit sebe samého do nové role, seznámit se s novými lidmi, poznávat nová místa. Protože asi největší naší brzdou je ta malá bublina v hlavě, kterou nazýváme realitou.

Ráda říkám, že „když přijdu na zastávku, pojede autobus“, a to aniž bych znala jízdní řád. Je to něco, co mě život naučil, že funguje. Ale když ani nevyjdete z baráku, protože si myslíte, že vám to už ujelo, tak se z místa nikam neposunete. Takže: vyjděte změnám vstříc!

A PS: Nebojte se vypadat jako bázni.

PS 2: Já jsem se minulý týden jela učit lyžovat. Kolem mě všichni jezdili jako závodníci a moje lyže mi i na rovince ujížděly pod nohama. A ještě ty svištící děti kolem, které byly o míle přede mnou, a co bych to byla za dospěláka, kdybych přejela dítě, že? 😀 Bylo to místy dramatické – ty krpály v chumelenici a mlze, místy se mi zoufalstvím chtělo brečet… ale nakonec to byl vlastně jen závan svěžího větru a dalšího sebepoznání. Takže děkuji.

Komentáře
  • Buďme spolu na FB:
  • Online kurz ZDARMA!
  • Chcete si zacvičit doma?

    yinyang-widget.jpg

  • Praktikujete Ashtanga vinyasa yogu?
  • Inspirace na váš email?

    Vaše osobní údaje (jméno, e-mailová adresa) jsou u mě v bezpečí a budu (Monika Winklerová) je na základě vašeho souhlasu zpracovávat podle zásad ochrany osobních údajů, které vycházejí z české a evropské legislativy.

  • Kategorie
  • Nejnovější články