Kdo stojí za splněním mých snů a nese zodpovědnost za mé zdraví?

Jak často sklouzáváte v životě k sebelítosti? Proč se mi to děje? Proč ZROVNA MNĚ? A jak jsem si to zasloužil/a? Takovouhle oběť známe asi všichni a každý sám pro sebe si musí najít techniky, jak s tím pracovat a co mu pomáhá se z toho stavu dostat. Pocit oběti jde v našich životech ale mnohem dále. Chováme se jako oběť vlastně vždy, když neděláme to, co bychom chtěli – protože máme pocit, že nám to nedovolují okolnosti. A místo abychom přemýšleli, jak je změnit, vyprávíme druhým, jak to máme v životě těžké… A co třeba když přijde nemoc? Nechováte se pak jako oběti svého těla? Ale kdo jiný má zodpovědnost za okolnosti ve vašem životě? Kdo má zodpovědnost za zdraví vašeho těla? Jenom vy samotní. Zní to krutě, v době nemoci i přísně, ale je to tak. Jak zdraví, tak své současné životní postavení – obojí vytváříme každý den – všemi malými akcemi, které pro sebe uděláme nebo neuděláme.

Plním si své sny – nebo jsem oběť okolností?

Berte tento článek jako takovou malou výzvu a vnitřní sebezpyt, podívejte se do svého života. (Ale nelitujte se a nekrituzujte se, děláme to všichni a tím bysme jen založili na další nemoc…) Podívejte se teď:

Kde máte pocit, že vám kdo dluží, pro koho obětujete své zdraví a svůj život (vzdáváte se toho, co děláte rádi, co vás baví)? A víte, že tím paradoxně podkopáváte váš vztah? Vy se obětujete a jeho stavíte do pozice dlužníka. Ale víte, že to, co dělá šťastné vás, dělá šťastné i vaše okolí?

Sedněte si, zhluboka se nadechněte a vydechnětě. Věnujte chvíli zkidnění a zeptejte se pak v klidu sami sebe – co vám v životě chybí, po čem toužíte a máte pocit, že vám to není umožněno? A pak zásadní otázka – co můžete udělat proto, aby vaše přání bylo možné vyplnit? Jaká je tam překážka a jak ji odstranit? V lehkosti, nic netačte, neusilujte, nerozumujte, vaše tělo a váš vnitřní hlas vám odpoví. Jen čekají, až se zeptáte.

Nemoc – a já jako oběť svého těla

Sledujte i své vnitřní pocity při čtení. Pokud jste zdraví a nad věcí, zřejmě to s vámi bude rezonovat. Pokud vás trápí nějaká nemoc nebo jiné nepohodlí, sledujte vnitřního našeptávače, který možná bude říkat: „ale“ a svalovat vaši nemoc na vnější faktory… (prochaldnutí, všichni v práv to měli atd…)

Faktem ale je, že naše tělo je neoddělitelné od naší mysli, emocí a chování. Když je tento celek vyladěn a energie plyne – žádný vnější virus, bacil – nemají šanci. Stejně tak autoimunitní poruchy, kdy tělo sabotuje sebe samo zevnitř – proč by to tělo dělalo, kdybychom žili v harmonii? Když pátráme po vzniku nemoci – nehledejme venku, ale sáhněme hluboko do sebe.

Nikdo jiný nemá zodpovědnost vaše zdraví a ani vy nejste obětí svého těla.

Věřím, že většina z vás to dokáže přijmout…až do chvíle, kdy dojde na vlastní nemoc. S tak rozbujelým zdravotním systémem je ale velmi těžké se pozice oběti zdržet 😀 U doktora se totiž stáváte pacientem – vypadá to jako člověk, ale je to spíš jen loutka, která pomalu nemá právo ani možnost bez pomocí léků své zdraví ovlivňovat. Byl jsem nemocný je pořád platná omluvenka – očekáváme, že okolí nás polituje, je to přece něco, za co nemůžeme… Málokdo se zeptá – a čím sis to zavinil? Jak dlouho jsi nereagoval na signály, které ti tělo posílalo? Jak dlouho jsi přehlížel své tělo a jeho potřeby? Jak dlouho jsi přehlížel svou duši a její potřeby?

Nemoc je dar boží, který přichází, abychom se konečně zastavili a začali všímat – co a jak se v našem životě děje. Abychom si ujasnili, co vlastně chceme. Abychom poznali sami sebe a co nám třeba vadí, škodí atd. Nemoc je učitel, který nás pleskne po prstech, když už fakt není zbytí a prošvihli jsme spoustu směrovek a signálů, že takhle tedy ne.

Neříkám, že to nebolí…

Nemoc mě učí stále, ukazuje mi, kde v mém těle a v jaké životní rovině, něco neklape. A myslíte si, že chci vždycky poslouchat nápovědy a učit se? 😀 Ze začátku každý potřebuje několikrát průplesk, teprve pak začnou zabírat menší varovaní a signály.

Já jsem svoji velkou lekci dosatala ve Španělsku – pracovala jsem tehdy na recepci a, mohla bych to svést na spoustu vnějších faktorů, přišlo revma. Nateklé koleno a kotník, že jsem nemohla chodit, vysoké horečky. Zahraničí, cizí prostředí a ještě hodně zdlouhavé diagnostikování – takže jsem dlouho strávila v nejistotě, co to vlastně je, že se mi stále zvětšuje koleno. Můžu říct, že jsem tehdy měla i strach, jestli ještě budu normálně chodit. Do této situace přijel můj tehdejší přítel – já jsem ležela na hromádce a on chtěl objevovat Španělsko. A furt mi říkal: „Ty nejsi ne-mocná. Ty jsi mocná.“ Jakékoli záležitosti mé nemoci ho obtěžovaly, třeba zajít se mnou k doktorovi nebo se o mě jakkoli postarat, a skončilo to rozchodem. Ale zkušenost velká. Když totiž odjel – doslova jsem se musela postavit na vlastní nohy. Rozhodnout se, že budu zdravá.

Každému to, co potřebuje, takže neříkám, že to byl ideál, ale já jsem to tehdy potřebovala. Postarejme se o své blízké v nemoci, (většinou je taková konfrontace možná až později, ale když jste na hromádce, moc nepomáhá), ale neutvrzujme je v roli oběti. Nabídněme oporu a lásku, ale neděljme z nich bezmocné hlupáky. A když jsme nemocní my – odpočiňme si, zastavme se, ale nelitujme se. Jsme jen obětí sami sebe, dostáváme to, co jsme si vyžádali, co potřebujeme, abysme se poučili, něco dozvěděli atd… A tak hned jak toho jsme sami schopni – převezměme zodpovědnost za své zdraví.

Každý cíl je dosažitelný – jen některé je třeba rozkouskovat a zaměřit se na plnění jednotlivých kroků – dílčích cílů na cestě. Stejně tak se říká, že každá nemoc je vyléčitelná, ale ne každý člověk. Protože to už je jen na naši vnitřní práci a víře. A do toho vám přeji hodně sil a odvahy.

S láskou MonikaDSC_0510

Ps: Fotky jsem schválně vyhrabala z toho léta ve Španělsku, kdy jsem se musela znovu-naučit chodit, ale dřep pakještě nějaký čas trval 😀

Na první fotce vidíme, jak máme stále na výběr – budu ležet a litovat se, nebo začnu něco dělat?

Komentáře
  • Buďme spolu na FB:
  • Online kurz ZDARMA!
  • Chcete si zacvičit doma?

    yinyang-widget.jpg

  • Praktikujete Ashtanga vinyasa yogu?
  • Inspirace na váš email?

    Vaše osobní údaje (jméno, e-mailová adresa) jsou u mě v bezpečí a budu (Monika Winklerová) je na základě vašeho souhlasu zpracovávat podle zásad ochrany osobních údajů, které vycházejí z české a evropské legislativy.

  • Kategorie
  • Nejnovější články