Proč se vydat na cestu…

Když životu popustíte otěže, zjistíte, že neběží jako zmatený splašený kůň, ale že vás vede jako ten nejlepší průvodce. Takové jsou mé zkušenosti z cest – kdykoli a kamkoli. A čím méně plánů, tím jasnější vedení 🙂

DSC0000019Moje první dobrodružná cesta se konala někdy mezi okolo mých 20 let. Vydala jsem se tehdy s kamarádem do Norska za prací. Ale za žádnou konkrétní, prostě jsme ji jeli hledat 😉 Doletěli jsme do Osla (kde se mimochodem z Katowic dostanete za cca 500-1000 Kč), měli jsme tehdy krosny, stan a zcela minimální finanční prostředky. Jelikož to byla má první cesta s krosnou, kterou jsem si tehdy pro tento účel speciálně pořídila, narvala jsem ji „doplna“ a vezla jsem s sebou 30 kilo. Takže polovina mojí váhy a stejná jako váha krosny byla i venkovní teplota ve stínu. Holt zkušenosti jsou k nezaplacení 😀 a nepředáš je – vždycky všem píšu při společnách cestách – moc toho potřebovat nebudete, všechno si můžete koupit. Ale copak mě někdo poslechne? 😀

Tahle cesta byla jedna z nejúžasnějších, protože všechno bylo tak nové. Do té doby jsem nevěděla jak dobře je o nás na naší planetě postaráno…

Rozhodli jsme se tehdy jet na jih, auto jsme neměli, tak jsme stopovali, což v Norsku kupodivu nebylo moc běžné. Ale všechno jde, když se chce. Žádnou práci jsme nikdy nemuseli hledat, hned první řidič si nás vzal domů, že maluje barák. A tak jsme u něj bydleli tři týdny v zahradním domku a malovali jeho dva domy a asi 100 okenic 😀

Za tu dobu jsme navázali společenské styky s tamější polskou „pracovní mafií“ a možnost brigády se sbíráním jahod jsme si nechávali do zálohy. Když už se naše první brigáda nedala dále prodlužovat, vydali jsme se na cestu na sever 😀 ovšem v našem podání to byla pouze cesta na sever jihu Norska 😀

Vždy když jsme už byli vyprahlí na cestě, našel se někdo, kdo nás vzal k sobě domů nebo obvolával celou rodinu, jestli nás nepotřebují na nějakou práci. Krásně jsme pocestovali opravdu nádhernou Norskou přírodou.

Poznání krajiny je ale jedna věc, ta nejmenší. Mnohem silnější a důležitější zážitek je ten pocit důvěry ve svět kolem.

Když nemáte plán, tak nádherně vidíte, jak se jako zázrakem tvoří sám. Že opravdu jste ve správný čas na správném místě a potkáváte ty správné lidi, kteří vás zase posouvají dál…

190Vzpomínám ještě na další cestu, svou první do Indie. Rozhodla jsem se tehdy sama jet a nakonec jsem jela s dvěma kamarády. Zpětně jim moc děkuji, protože na začátek bylo hodně úlevné nebýt na vše v novém světě sama, a mít s kým sdílet ten údiv… cestovali jsme spolu asi týden a potom se naše cesty se rozdělily. Shodou ne-náhod byla v Indii i kamarádka Daniela a já jsem tedy jela za ní. S Dani jsme nakonec taky neplánovaně procestovaly kus jihu Indie.

Pamatuju si, jak jsme se s ní před odjezdem loučila v nemocnici (den před odletem chytla otravu z jídla…), nastoupila jsem do rikši a najednou mi to došlo – sama jsem se rozhodla jet, ale až teď, po dvou týdnech v této zemi, jsem zde skutečně sama. Byl to zvláštní pocit, teď začíná ta „moje“ cesta, říkala jsem si. A tu jsem uslyšela „Moniko! Moniko!“ A několik set kilometrů od místa, kde jsme se loučili, na autobusovém nádraží obrovského indického města jsem se náhodně potkala s klukama.

A tohle všechno nemusíme plánovat, pokud to necháme „se dít“. Nikdy a nikde nejste sami. Všude je o nás postaráno, vše je zařízeno. Často stačí jen nebrzit. Let it flow!

Pokud jste nevyjeli, vydejte se co nejdříve na svoji cestu. Můžete totiž přečíst stovky knih a článků, ale vlastní zkušenost vám nikdy nic nenahradí.

Šťastnou cestu vám přeje Monika

bali fly

Komentáře
  • Buďme spolu na FB:
  • Online kurz ZDARMA!
  • Chcete si zacvičit doma?

    yinyang-widget.jpg

  • Praktikujete Ashtanga vinyasa yogu?
  • Inspirace na váš email?

    Vaše osobní údaje (jméno, e-mailová adresa) jsou u mě v bezpečí a budu (Monika Winklerová) je na základě vašeho souhlasu zpracovávat podle zásad ochrany osobních údajů, které vycházejí z české a evropské legislativy.

  • Kategorie
  • Nejnovější články