Sadhana, tapas a cesta bolesti

Víte co v józe znamená sadhana a tapas? Dnes nad ránem (ve čtyři hodiny) jsme dorazili do naší cílové destinace – do Gokarny. Byla tma, nikde nikdo, pospávali jsme u stolečků zdejší mini čajovny.

Po ranní spršce a odložení batohů jsme se vydali na pláž na snídani. Jedno z mála indických jídel v menu Chapati bhaji zahřálo a zklidnilo tělo i mysl po všech uplynulých událostech. Cesta byla dlouhá, ale krásná a zábavná, ve vlaku jsme si příjemně pospali. Moře nám šumí pod kopcem, je nádherně slunečno, procházíme se po pláži. Věděla jsem, že mě zde čeká jedno setkání, ze kterého mě trošku zaplavuje úzkost.

Procházíme se ve vlnkách, obdivujeme krásu kolem, jen jeden obraz ve mně vyvolává tíhu – kupodivu jsou to tři jogíni, praktikující na pláži. Jedna z mých krásných a radostných kamarádek – Martinka, se nedávno rozhodla radikálně změnit svůj život. Rozhodla se pro cestu jógy, odjela do Indie na pouť, nechala se zasvětit, vzdala se světského života a nechala si rituálně vyříznout část ušní chrupavky a vsadit do ní obrovskou keramickou náušnici, tak jak je tomu zřejmě zvykem v tradici jogínů Nath.

Jógová cesta může být i cestou radikálního odříkání a bolesti, každý si volí svůj tapas. Tapas se překládá jako pokání, přísnost, jako oheň praxe (jakoukoli si zvolíte), která spálí poslední nečistoty. Někdy je také tapas vnímán jako přijetí bolesti jako očisty. V rámci tapasu občas lidé hladoví a mučí své tělo. Třeba si nechají vyříznout část ucha…

Cesta bolesti tady byla, je a bude – každý si může vybrat, není totiž jedna správná cesta pro všechny. Někdy je ovšem těžké přijmout volby blízkých lidí. Bolest a různá trápení jsou určitě našimi velkými učiteli, kteří přicházejí a odcházejí. Je ale třeba za nimi běhat a prosit je o další lekce?

Jsme tady, abychom se učili, ale také abychom byli šťastní. Na světě je tolik radostí a krás, které jsou tady pro nás – ať už je to radost z dobrého jídla nebo milé společnosti, z výhledu na moře nebo radost ze západu slunce. Vážím si jich a děkuji za ně. Respektuju volby jiných, ale jejich tíha mi někdy sedne do žaludku a je těžké je skutečně strávit.

Na pláži cvičili tři jogíni, Martinka, teď již bez dredů, s vyholenou hlavou byla jednou z nich. Pozdravily jsme se a objaly. Dolehla na mě tíha její volby, bolest jejich uší, které se ozývají při každém pohybu hlavy. Tři jogíni putují bosí Indii, ráno ohýbají svá těla, přes den meditují ve stínu. Žár zdejšího slunce a jejich jógové praxe má býti jejich očistou, sadhanou.

Nezbývá mi, než popřát Martince hodně štěstí. Nezvolila si dle mě nejsnadnější cestu, natož pak pro ženu. Ale je to jen a jen její cesta a tak ji přeju, ať se jí na ní dostává všeho, co hledá. Ať ji to přináší radost a poznání. A třeba i na chvíli odvržené štěstí a radost.

Komentáře
  • Buďme spolu na FB:
  • Online kurz ZDARMA!
  • Chcete si zacvičit doma?

    yinyang-widget.jpg

  • Praktikujete Ashtanga vinyasa yogu?
  • Inspirace na váš email?

    Vaše osobní údaje (jméno, e-mailová adresa) jsou u mě v bezpečí a budu (Monika Winklerová) je na základě vašeho souhlasu zpracovávat podle zásad ochrany osobních údajů, které vycházejí z české a evropské legislativy.

  • Kategorie
  • Nejnovější články