Kolik ještě zbývá času než… začnete žít?

Tolik lidí naříká, že nemá čas na to nebo ono a většinu času tak stráví v režimu AŽ. Až bude udělané to, až bude ono a tak dále, AŽ donekonečna. Tohle kolečko se dokáže roztočit tak divoce, že si ani nevšimnete jak plynou dny, týdny, měsíce a roky.

Jste na dovolené a už se těšíte na další 😀

Tento týden mi několik osob doslova vběhlo pod auto – tlak byl velký, spěchali přece na tu důležitou … (doplňte si sami, kam spěcháte…) Snad mé články nečte policie, ale jako každý jiný smrtelník občas za jízdy dělám spoustu dalších věcí, nemusela bych je vidět, že…

Ale tlak je takový, že nám to stojí za to. Stojí za to jet na dálnice 150, protože přece AŽ tam budem… tak začne náš život… Jenže co když na AŽ nedojde? Budem spokojení s tím, jak jsme svůj čas tady využili? Nebo budeme litovat, že jsme odkládali a odkládali sami sebe a svůj život?

Nemusí být žádné až, abychom se zastavili. Můžeme to udělat kdykoli, bez záminky (co by si řekli ostatní, kdybychom nespěchali a žili v pohodě… je teď v módě nestíhat :-D). Zastavit se můžete kdykoli a u čehokoli, i u práce, i ta se dá vychutnat, život nezačíná „až skončí“.

A co se stane když se zastavíme?

Zjistíme, že je to tady ráj. Ať už je krásný den, třeba když svítí slunce, ale že je taky nádherné, když prší. Že i ti lidé kolem jsou krásní a nádherně lidští… Že jsme ve správný čas na správném místě, ať se děje cokoli. To je ten pocit.

A co nám k tomu pomáhá?

Ani tak to nejsou nákupy a velká shopping centra, jako to, co tady vždycky bylo. Nádherná příroda a obrovská tělesa někde v dáli ve vesmíru 😀 A nemusíme jezdit nikam daleko, abychom sledovali Slunce a Měsíc.

Každý den můžeme pozorovat východ nebo západ Slunce a cítit boží dotek na svém rameni. A zkoušeli jste se někdy dlouze dívat do úplňkového měsíce? Řekla bych, že je to jedna z nejsilnějších drog, co jsme kdy požila 😀

Možná si říkáte, že na to nemáte čas, že je to ztráta času – pak se ale nabízí zásadní otázka – k čemu nám je čas našich životů dán?